Adolf Wölfli: Brutální život, brutální umění

Byl prvním psychicky nemocným pacientem, který byl označen za umělce. Navštivte jeho vesmír plný ornamentů, příběhů, čísel, not, slov a zvuků.

Detail Obchodu s poživatinami: krmení ryb (Adolf Wölfli, 1911). Ze souboru Od kolébky ke hrobu, sešit číslo 4, strana 265. Tužka a pastelky na novinovém papíře. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Adolf WölfliČeská pozice
Detail Obchodu s poživatinami: krmení ryb (Adolf Wölfli, 1911). Ze souboru Od kolébky ke hrobu, sešit číslo 4, strana 265. Tužka a pastelky na novinovém papíře. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Byl Adolf Wölfli geniální umělec, nebo jen blázen, který měl rád tužku a pastelky? Je v jeho obrazech opravdu skryté nějaké poselství, nebo jsou to jen výplody choré mysli převedené na papír? Otázky, které mě napadají před návštěvou výstavy Adolf Wölfli – Stvořitel Universa. Švýcarský představitel art brut, surového umění i života, stvořil nový vesmír plný ornamentů, příběhů, čísel, not, slov a zvuků. Nahlédnout do tajuplné Wölfliho duše lze ještě týden v pražském Domě U Kamenného zvonu.

„Wölfli nezřídka zdůrazňuje, že to není on sám, kdo všechny ty obrazy vymýšlí. Prý je při svých cestách vesmírem všechny již jednou na příkaz boží vytvořil: „Copak si myslíte, že by něco takovýho mohlo naráz vylézt z mojí hlavy?“ (Walter Morgenthaler, Duševně nemocný umělcem, 1921)

Obří stvoření

Adolf Wölfli se narodil roku 1864 ve švýcarském Emmentalu. Otec – alkoholik – rodinu opouští, matka brzy umírá. Adolf putuje z jedné pěstounské rodiny do druhé, musí tvrdě pracovat, je bit, začíná s alkoholem. Ve dvaceti šesti letech je poprvé odsouzen na dva roky vězení za sexuální obtěžování čtrnáctileté a pětileté dívky. Za pět let se rozsudek za stejný přečin opakuje. Po tomto incidentu je umístěn do psychiatrické léčebny ve Waldau, kde mu je diagnostikována schizofrenie. Ve Waldau zůstane až do své smrti na rakovinu tlustého střeva v roce 1930...

Výňatek z lékařské zprávy, 19. října 1902: „Celé léto pilně kreslil, spotřeboval jednu tužku týdně. Jeho kresby jsou naprostý nesmysl, galimatyáš not, slov, postav. Svým listům dává fantastické názvy jako Za zvuků trub, Podsluj a podobně.“

V roce 1907 do léčebny ve Waldau nastoupil začínající psychiatr Walter Morgenthaler. Wölfliho tvorba ho oslovila natolik, že v roce 1921 vydal studii s názvem Duševně nemocný umělcem. Poprvé v historii tak byl psychicky nemocný pacient označen za umělce. „Snaha zachytit co nejvíce z toho, co se děje v jeho duši, mu patrně připadá jako nejnamáhavější práce. Dokonce se v tom smyslu jednou sám dobromyslně vyjádřil, když s poukazem na rozpracovanou kresbu povídá: „Tahle mi dá ještě zabrat. Neumíte si přestavit, jaká je to makačka na hlavu, abysem na něco nezapomněl. Člověk by se z toho jistě zcvoknul, kdyby už cvok nebyl.

V cele o velikosti sedm metrů čtverečních Wölfli začal kreslit tužkou na novinový papír. První černobílé kresby podepisoval „Adolf Wölfli – skladatel ze Schangnau“ a říkal jim hudební kompozice. Prázdné notové osnovy se na jeho kresbách prolínají s ornamenty, vzory, linkami, příběhy a jsou často doplněné textem. Později si Wölfli zamiloval i barvy. Kresby svazoval do sešitů. Vytvořil nový svět, který později nazval „Obří Stvoření Svatého Adolfa“. Celkem 45 sešitů je rozděleno do několika samostatných částí.

Od kolébky ke hrobu je epické dílo obsahující přes 2970 stran textu doplněné 752 ilustracemi. Wölfli jím ve svých představách přetvořil svou nešťastnou minulost v příběh chlapce Doufiho, který zažívá spoustu dobrodružství i překážek, jež vždy lehce překoná.

„Slepé, zraněné, nemocné, v kobce samo vlnou unášeno moje děcko. Hlady vyje, prase ryje, kdo vítr sije, ruce myje, ručičku s naběračkou nesnáším.
A jdem pochodem v chod. Už jsme z cesty sešli, milé dítě, jesli chceš-li, vrať se zpátky zadními vrátky, všude kolem je tu samá špína, jak bysem vlít do komína. Ale jesli chceš, tak kňuč, klidně: nejíme, nepijeme, stoupáme vzhůru k Bohu.
Toto je pochod v rytmu 3 x 16, A. W.“

V Zeměpisných a počtářských sešitech Wölfli popisuje svému synovci jak má s jeho odkazem v budoucnosti nakládat. Pomocí „Svatoadolfského kapitálu“ má koupit Zemi i vesmír. Vše přejmenovat ve „Svatoadolfské“. V tomto novém světě bude fungovat nový číselný systém, jehož nejvyšším číslem bude Zorn neboli „hněv“. 23. července roku 1916 Wölfli sám sebe jmenoval „Svatým Adolfem II.“.

„Obří Stvoření Svatého Adolfa“ pokračuje Sešity s písněmi a tanci, kde na 7000 stranách Wölfli zkomponoval písně a pochody oslavující jeho odkaz. Ve stejné tématice pokračoval i v Sešitech s tanci a pochody.

Výňatek z lékařské zprávy, 4. prosince 1916: „Stále na samotce, kde komponuje pochody a kreslí portréty. Ty se prodávají s nesmírným úspěchem, neboť mají vskutku uměleckou hodnotu. Kus se cení na tři franky. Peníze shromažďuje vrchní dozorce na nákup materiálu. Neprodané portréty poputují do ústavní sbírky.“

Posledních šestnáct sešitů jeho tvorby je označováno jako Smuteční pochod. Slova nahradily zvuky a rytmy, místo kreseb se objevují koláže. „Wiiga“, zdeformované německé slovo označující kolébku, propojuje všechna klíčová slova v textu. A Wölfli se tak vrací na začátek. Na začátek svého života, na začátek své tvorby. A vše se propojuje. Nový svět je vytvořen.

Přestože toto poslední dílo nebylo dokončeno, nechal po sobě Adolf Wölfli neuvěřitelný odraz světa, v němž žil. Jeho odkaz sestává z 26 tisíc stran textu, číselných záznamů a hudebních partitur, z 1600 kreseb a 1640 koláží.

Výňatek z lékařské zprávy, 6. září 1930: „Je hubený, sinalý, z posledních sil sedá ke stolu a píše. Musí dokončit svůj Smuteční pochod, zkrátka musí, tvrdí podrážděně. Představuje si, že každý, kdo se vyzná v hudbě, ho bude moci zahrát, že pochod vyjde tiskem a vynese mu několik set tisíc franků.“

Na motivy „blázna“

Francouzský surrealista André Breton označil tvorbu Adolfa Wölfliho za jednu z nejvýznamnějších ve 20. století. V roce 1948 bylo díky francouzskému malíři Jeanu Dubuffetovi v Paříži vystaveno 120 Wölfliho obrazů. Dubuffet rovněž přišel s koncepcí art brut (surového umění), kterou opřel právě o Wölfliho tvorbu.

V roce 1972 představil Wölfliho práce Harald Szeeman na prestižní výstavě mezinárodního umění documenta 5 v Kasselu. Za tři roky po ní vznikla v Bernu Nadace Adolfa Wölfliho.

V 70. a 80. letech vyšly první desky s jeho hudbou. Pasáže Wölfliho textů zhudebnili skladatelé Georg Friedrich Haas či Bernhard Gál. Největší část Wölfliho tvorby je k vidění v Muzeu umění v Bernu, setkat s jeho díly se lze i v muzeích v Německu, ve Velké Británii nebo Spojených státech.

Výstavu v Domě U Kamenného zvonu v Praze doplňuje hudební doprovod, který na motivy tvorby Adolfa Wölfliho zkomponovali Petr Nikl a Miroslav Černý Provodovský.

Adolf Wölfli – Stvořitel Universa

Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 13, Praha 1
www.adolfwolfli.cz
Výstava potrvá do 27. května 2012

trick Zajímavé a děsivé zároveň 9:09 22.5.2012

Počet příspěvků: 1, poslední 22.5.2012 09:09 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.