Absurdní dánský zákon: Zákaz rituálních porážek zvířat

Dle ministra Dana Jorgensena jsou práva zvířat nadřazená náboženství. Proč ale v této souvislosti nemluví spíše o jejich životě než o smrti?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

Dánsko nedávno zákonem zakázalo rituální porážky zvířat – tamní muslimové a židé považují tento zákaz buď za islamofobní, anebo antisemitský. Resortně odpovědný dánský ministr Dan Jorgensen zákon zdůvodnil jednoduše: „Práva zvířat jsou nadřazená náboženství.“ A je zajímavé – a možná i signifikantní pro naši civilizaci –, že používá „práva zvířat“ v souvislosti s právem na smrt zvířete – smrt pokud možno bezbolestnou, ale stále smrt.

Proč však v souvislosti s „právy zvířat“ nemluví spíše o jejich životě než smrti – třeba o životě zhruba šesti milionů vepřů, kteří jsou každoročně v Dánsku poraženi? Jaký je život zhruba poloviny prasnic s otevřenými ranami a 95 procent z nich s useknutými ocasy, což není dle práva Evropské unie zákonné? Že by byl pro dánského ministra způsob zabití důležitější než kvalita života zvířete? Že by poslední chvíle bezbolestného usmrcení měla vynahradit celý jeho předchozí život?

Život za každou cenu

Nelze v tomto případě hledat souvislost s naším chápáním, že život a smrt jsou striktně oddělené a protikladné? Zatímco smrti se děsíme, život velebíme – ať je jakýkoli. I ten nejubožejší život je lepší než smrt. (Potvzuje to i kniha A přesto říci životu ano rakouského psychiatra přeživšího Osvětim Viktora Emila Frankla, jež se stala obrovským bestsellerem.).

V tomto uvažování „život za každou cenu“ má možná původ zdůvodnění zákona dánským ministrem Jorgensenem

V tomto uvažování „život za každou cenu“ má možná původ zdůvodnění zákona dánským ministrem. Natolik se děsíme smrti, až přemýšlíme jen o ní, a nepřejeme si nic jiného, než aby byla bezbolestná, když už musí přijít… A stejně nahlížíme na život a smrt zvířat – způsob jejich usmrcení považujeme za důležitější než jejich život.

Navíc jde v případě dánského zákazu jen o prázdné gesto, symbol. Televizní stanice Al Džazíra na své webové stránce poznamenává, že v Dánsku se v uplynulých deseti letech neuskutečnila ani jedna porážka zvířete bez jeo omráčení a že halal a košer maso je do do této země dovážené. Jenže právě tato symbolická rovina je podstatná.

Jiné zdůvodnění

Není totiž žádnou náhodou, že „právo zvířat“ ukazuje dánský ministr na věci, která jednak nepředstavuje skutečný společenský problém (ani jedna porážka v uplynulých deseti letech), jednak se netýká drtivé většiny dánské společnosti – ta, předpokládám, na rozdíl od praktikujích muslimů a židů totiž maso z tradičních prasečích farem jíst bude. Dánský ministr Jorgensen tedy práva zvířat řeší tam, kde to lidi nebolí, zvířatům nepomůže a navíc vzbudí vášně.

Dánský ministr práva zvířat řeší tam, kde to lidi nebolí, zvířatům nepomůže a navíc vzbudí vášně

Pokud to dánský ministr myslí s právy zvířat vážně, měl by společenskou debatu vyvolat jiným zdůvodněním, například: „Právo zvířat je nadřazeno racionálnímu, často drastickému chovu zvířat.“ Takové zdůvodnění by už by nebylo jen prázdným symbolem – zpochybňovalo by totiž naši mainstreamovou společnost, a nikoli jen praktikující židy a muslimy v ní; zpochybňovalo by zisky velkochovatelů i nízké ceny masa, a tím jeho masivní konzumaci spotřebiteli.

Dánsko tento zákon zavádí shodou okolností ve stejné době, kdy se diskutuje o zabití žirafího samce kodaňskou zoologickou zahradou. Zabití žirafy a zákaz rituálního zabíjení zvířat jsou typické pseudoproblémy. Ale pozor! Nikoli neužitečné, protože plní ochrannou funkci. Odvádějí totiž pozornost od toho, že kvůli našemu způsobu života musejí každodenně nikoli umírat, ale často žít v otřesných podmínkách miliony a miliony zvířat.