420PEOPLE: Tvorba není demokracie

„Současný tanec bude vždycky v umění taková Popelka. To je v pořádku. Ale u nás jej lidé odepisují už dopředu,“ říká v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ duo Václav Kuneš a Nataša Novotná, zakladatelé tanečního souboru 420PEOPLE.

Nataša Novotná a Václav Kuneš alias 420PEOPLE. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nataša Novotná a Václav Kuneš alias 420PEOPLE. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Nataša Novotná a Václav Kuneš alias 420PEOPLE.

Představení končí, diváci si vytleskávají přídavek. Rocková kapela Please the Trees se vrací na pódium, překvapivě ale rozjíždí diskotékový hit. Tanečníci ze souboru 420PEOPLE doslova vtahují diváky na jeviště. Vzápětí se jich společně s postavami v kostýmech vlní v sále desítky...

Více než symbolická ukázka toho, jak 420PEOPLE umějí vlákat lidi do světa současného tance. To je ostatně od počátku jejich posláním. Se zakladateli a šéfy souboru Václavem Kunešem a Natašou Novotnou ČESKÁ POZICE hovořila o tom, co je kromě umění nejvíc zaměstnává, zda je moderní tanec přístupný pro diváky i o projektech, které soubor chystá do budoucna.

ČESKÁ POZICE: Tanec má oproti ostatní uměleckým disciplínám, například činohře nebo literatuře, výhodu, že jeho jazyk je mezinárodní. Je zcela univerzální, nebo i u něj platí nějaká omezení?

VÁCLAV: Neplatí a je to obrovský dar. Pohybu rozumí lidé všude. Občas ale záleží na věkovém složení publika, na jeho kulturním věku a vzdělanosti.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

NATAŠA: Pohyb je opravdu univerzální. Současný tanec, který děláme, závisí na jednotlivých osobnostech, se kterými pracujeme. Jedním z největších úkolů je najít něco, co ještě předtím nikdo neudělal. To je v dnešní době hodně těžké, jen tu a tam se v každé produkci objeví něco úplně nezvyklého. Rozhoduje pak především dramaturgie a dynamika toho, jak prvky následují za sebou.

ČESKÁ POZICE: Jste v souvislosti se svou tvorbou pyšní na něco originálního, výjimečného?

NATAŠA: Možná ani ne na originalitu, ale na to, že působíme v Čechách. Oba dva jsme se vrátili ze zahraničí, s dlouholetou zkušeností, z místa, které patří pro současný tanec k těm nejlepším na světě. V Čechách je naším velkým úkolem zahnízdit se podobným způsobem. V místním prostředí je to kontinuální výzva. Naše energie jde hodně do jiných věcí, než jsou ty kreativní ve zkušebně a na jevišti – nemáme prostor soustředit se pouze na tuto práci. Trochu sebekriticky můžeme říci, že nám to možná ubírá na tom, abychom udělali opravdu něco světového, originálního. Ale je to jen cesta, není všem dnům konec.

ČESKÁ POZICE: Co vám zabírá nejvíc času a energie?

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

VÁCLAV: Přežít. Nejvíc pyšní jsme na to, že tu po těch sedmi letech ještě jsme. Že se náš soubor posunuje, rozrůstá a navazuje i víc a víc kontaktů se zahraničím. Umíme najít práci a máme jí i pro naše tanečníky čím dál víc. Jsou to úspěchy, které na jednu stranu zabírají strašně moc energie, na druhou stranu na ně jsme hrdí.

NATAŠA: Je to kombinace věcí. Jedním z velkých okruhů je hledání nových tanečníků a vytváření profesního prostředí kolem sebe tak, abychom mohli pracovat s lidmi, kteří rozumějí podstatě svého instrumentu. K tomu je vedeme.

ČESKÁ POZICE: Setkáváte se s názorem, že moderní tanec je nepřístupná disciplína, které diváci nerozumí?

VÁCLAV: V Čechách se s tím setkáváme, v zahraničí už tak moc ne. Souvisí to se zmíněnou kulturní vzdělaností. Současný tanec bude vždycky, jak říká Jiří Kylián, v umění taková Popelka. To je v pořádku. Ale u nás jej lidé odepisují už dopředu, říkají si: Tomu já nebudu rozumět. To mi nic neříká. Přitom ani nevědí, proč to tak mají zakořeněné.

ČESKÁ POZICE: Čím to podle vás je? Souvisí to s naším kulturním vývojem?

NATAŠA: Odvíjí se to obecně od věku diváka. Určitá skupina lidí byla po revoluci zaskočená. Nejste-li vůbec připraven, a nadto je vám prezentováno avantgardní taneční představení, tak vás to může docela jistě navždy odradit. Pak existuje skupina diváků, která už je navázána na klasický balet a už má uzavřený svůj svět.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

VÁCLAV: Máme skvělou zkušenost. Jezdíme už pár let na festival do Valašského Meziříčí. Tam jsme letos odpremiérovali Taneční poctu ping-pongu. To je deset let staré dílo. Je strašně důležité v takových městech – ale i v Praze – nalákat diváky na něco takového. V představení figuruje loutka, mluví se tam česky, je vtipné a má co říct. Lidé jej potom lépe stráví. A přijdou příští rok, kdy už můžete nasadit něco náročnějšího.

NATAŠA: Chtěla bych dodat, že se snažíme být také mezi lidmi. Často se stane, že podobný soubor zůstane uzavřený v divadle. Práce kvapí, všichni jsme zaneprázdnění. Proto chceme vyjíždět mimo Prahu, do regionů, hledat ty divácké skupiny, které jsme doposud neoslovili.

ČESKÁ POZICE: Například po představení Máj, při kterém tančíte na Nové scéně Národního divadla do přednesu básně Karla Hynka Máchy, pořádáte s diváky besedu. Je to další způsob, jak se jim přiblížit? Děláte to i u ostatních představení?

VÁCLAV: Snažíme se. Je to důležité.

NATAŠA: Už dlouhou dobu se po každém představení ještě zdržíme extra. Teď jen máme období trochu snížené hladiny vůle. Kdykoli je příležitost se v těchto dnech diskusi vyhnout, tak to uděláme.

ČESKÁ POZICE: Jak náročné je vůbec v současných podmínkách v Česku financovat soubor moderního tance? Odkud získáváte prostředky?

VÁCLAV: Žádáme tak jako všichni ostatní: ministerstvo kultury, Magistrát hlavního města Prahy. Jsou i různé další možnosti. Lze žádat o peníze na zahraniční výjezdy, kontaktovat Česká centra.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

NATAŠA: V České republice je zhruba pět kanálů, ze kterých se dají přímo čerpat dotace. Samozřejmě je plně využíváme. Mimoto hledáme i jiné. Někdy se stačí o věcech jen zmínit a rozjede se takový motýlí efekt. Dlouhodobě jsme v diskusi o tom, jak složité je u nás najít a přesvědčit mecenáše pro náš druh umění. Vyvíjíme snahy na všechny strany. Někdy se to daří lépe, jindy hůře.

VÁCLAV: Už sedmý rok nás také podporuje pařížská nadace francouzské banky BNP Paribas. Nyní jsme dostali třetí tříletý příslib jejich finanční podpory. To je bomba. Ze svých peněz nadace podporuje barokní hudbu, současný tanec a nový cirkus. Dělají to velmi dobře – nejen tím, že vám pošlou peníze na účet, ale vozí za vámi i novináře, zvou vás na festivaly, seznamují vás s dalšími lidmi.

NATAŠA: Primárně nejde z jejich strany o finanční částku, ale o budování důvěry. Učíme se, jak vést cesty k partnerství, aby naše snahy měly větší šanci na pozitivní výstup.

ČESKÁ POZICE: Daří se vám oslovovat i jiné firemní sponzory?

VÁCLAV: Snažíme se, ale v Čechách se to nedaří. Možná se snažíme málo, ale zatím je to neprůstřelné. Pro velké korporace nejsme zajímaví.

NATAŠA: Nezbývá než najít cestu, jak na to. Frustruje nás vlastně ohromný zájem sponzorů o sport, tance se stále spíše obávají. Na druhou stranu golf také není pro každého. Prostředí ale také někdy musí jen nazrát. Věříme, že se to zlomí k lepšímu.

ČESKÁ POZICE: Představa, že stát bude na kulturu vydávat tolik peněz, aby se pokryly potřeby všech umělců, je zřejmě utopická. Jakým jiným způsobem by vám ale veřejný sektor mohl pomoci a usnadnit vám práci?

VÁCLAV: Jsou věci, které by nám nebo každému souboru velmi prospěly, které by pomohly plošně celému žánru. I když chápeme, že byrokracie je svým způsobem nezbytná, určitě by se dala zlepšit pružnost, rychlost a efektivita systému žádostí a vyrozumění.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

NATAŠA: V této chvíli by bylo vhod uvažovat o kultuře jako současné (sebe)prezentaci, neřešit stále jen historické památky nebo restituce. Srovnáme-li dotace na živé umění v poměru k péči o památky, je to nesrovnatelné. Tento poměr by bylo třeba vyvážit nejen finančně, ale i psychologicky. Pro zástupce státu by mělo být samozřejmé vézt s sebou na návštěvy kromě sebe a vybraných podnikatelů také třeba i současné umění. Dosud je to hodně bezvztahové a spíše povrchní.

VÁCLAV: Když jsme pracovali v Holandsku, viděli jsme, že královna sice nejezdila do zahraničí často, ale když už jela, vozila s sebou a prezentovala soubor současného tance. To tady nikoho nenapadne.

ČESKÁ POZICE: Když mluvíte o zahraničí – jak se daří navazovat mezinárodní spolupráci? Máte tam nějaké nové projekty?

VÁCLAV: Spolupracujeme s Hesenským státním divadlem ve Wiesbadenu. Pro ně jsme vytvořili choreografii, kterou pak sami budeme mít na repertoáru. Naskýtá se i možnost rezidence – pobýt tam a tvořit. Máme také příležitost jet na rezidenci do Montpellier.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

NATAŠA: Poslední tři roky máme v Německu agenta a nyní tato spolupráce začíná rezonovat, i tím se nám otevírají nové možnosti. Zahraničí začíná víc bublat, to je pro nás důležité.

VÁCLAV: Lidem v zahraničí musíte dokázat, že to, co děláte, není nárazová akce nebo nadšení, které za rok, dva vyprchá. Oni plánují dva až tři roky dopředu a nemohou si dovolit riziko, že se soubor mezitím rozpadne. Potřebují vědět, že to myslíme vážně a někam se posouváme. Ve Wiesbadenu jsme představili druhou část dantovské trilogie, kterou plánujeme dokončit na jaře 2016. Byl to Očistec, Peklo už máme hotové a teď se chystáme dodělat Ráj. Eventuálně vše spojit do jednoho večera.

ČESKÁ POZICE: V čem se liší možnosti například právě tanečního souboru divadla ve Wiesbadenu od těch vašich?

NATAŠA: To je v podstatě městský soubor. Mají konzistentnější plány a „trošku“ větší rozpočet.

VÁCLAV: Tím je to dané. Pokud lidé mají vizi, že kulturu chtějí ve městě mít, tak si to podle toho zařídí. Divadlo – a nejen ono – rozhodně nestrádá. Celý měsíc květen ve Wiesbadenu probíhá Maifest, kde se objevují opravdu špičkové soubory současného tance z celé Evropy. Tím se zase publikum naučí na něj chodit.

ČESKÁ POZICE: Jádro souboru tvoříte vy dva – jak si vybíráte další tanečníky?

NATAŠA: Podle srdcového klíče. A podle technického.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

VÁCLAV: Musejí to být fajn lidi. Na sále strávíme hodně času, odvedeme tam hodně fyzické práce. Děláme to sice profesionálně, ale jen činností v Česku se stále ještě neuživíme. Nechceme si přidělávat další starosti. Ti lidé musejí být otevření, vědět, co chceme my, kterým směrem se chceme ubírat. Musejí to být schopní akceptovat a být ochotní něco obětovat. Je to dát a brát.

NATAŠA: Prolíná se to. Od začátku našeho souboru do něj investujeme veškerý svůj čas. Pro udržení životní úrovně jsme museli mít i práci okolo. Pomalu se nám to daří odbourávat. Snažíme se všechny své projekty, pokud to jde, dělat v rámci 420PEOPLE. Cílem je, abychom uměli dát měsíční výplatu i tanečníkům. Takovou, aby nemuseli mít plány jinde.

ČESKÁ POZICE: Kde jinde vaši tanečníci pracují?

VÁCLAV: Všichni tančí, třeba v Laterně Magice nebo s jinými soubory. Spolupracujeme s lidmi, kteří vystupují s La Putykou, Pražským komorním baletem, choreografkou Lenkou Vagnerovou. Dá se to, ale samozřejmě každý z těch souborů chce dělat víc a víc.

NATAŠA: Je to velmi složité skloubit časově. Sympatické mi bylo, když jsme spolupracovali se souborem z Osla, který funguje také na jakémsi projektovém základě. Tam měli tanečníci kromě toho, že působili v souboru, i jiná civilní povolání. Dva byli třeba učitelé v mateřské školce. Ne že bych chtěla, aby naši tanečníci byli takhle úplně mimo obor, ale kdo ví.

ČESKÁ POZICE: Hovoříme o tom, že není snadné se tancem uživit. Zrazoval vás někdy někdo od této profese?

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

NATAŠA: To byly takové drobnosti. V začátku mi tatínek říkal, abych si spíše vybrala něco, co se dá změřit a spočítat. Ale nic nenadělal. V jednu chvíli už jsme také začali i rodičům dokazovat, že se tím velmi dobře uživíme. V zahraničí jsme samozřejmě měli jiné podmínky. Pak už neměli žádný důvod se bát.

ČESKÁ POZICE: Co vás vlastně přimělo odejít z relativně zajištěného, stabilního angažmá v Holandsku a vrátit se zpátky do Čech?

NATAŠA: To bylo takové vnitřní puzení. Potřeba jít dál.

VÁCLAV: Ano, potřeba jít dál, touha po změně.

ČESKÁ POZICE: Co kromě peněz je třeba k fungování souboru, jako je ten váš?

VÁCLAV: Potřebujete dobrý tým lidí, včetně administrativního zázemí. Musíte umět kolegy motivovat na sále i v „kancelářích“. Je důležité to neustále propojovat, nikdy se to nesmí oddělit.

ČESKÁ POZICE: Musí být ředitel podobného souboru autoritářský, nebo se tanečníci rozhodují sami, třeba o tom, co a jakým způsobem budou tančit?

VÁCLAV: Tvorba není demokracie.

NATAŠA: Výběr záleží vždy na choreografovi. Je to on, kdo si vybere specifické tanečníky, o tom se nevedou žádné diskuse. Šéfem se nikdo nenarodí, a protože jsme otevřeli velmi svobodnou cestu, teprve teď se učíme být tvrdší.

ČESKÁ POZICE: Při vašem představení s Please the Trees v Jatkách78 jsem si všimla, že se vy i vaši kolegové, i když v tu chvíli netančíte, neustále pozorně sledujete. Je to obvyklé?

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

Z představení 420PEOPLE a Please the Trees pro Jatka78.

VÁCLAV: Jste součást představení, i když sedíte. Je moc fajn se na ostatní dívat. Živá muzika tanci dodá zase jiný, nezvyklý kontext. Je to jakési best of naší tvorby, jednotlivé pasáže se běžně tančí na jinou hudbu. A pak je tam skvělá atmosféra – když si dobře vybereme lidi, kteří nám vyhovují a mají dobré srdce, tak to tak přijde automaticky.

NATAŠA: Také je to velmi inspirativní. Když je tanečník mladší, chodí se jen dívat na zkoušky. Pozorováním se hodně naučí. Kdo má dobré oko, dokáže hodně získat už jen tím, že se dívá. A také si fandíme. Je krásné vidět vůli, snahu, sílu, jakou do tance kolega vkládá.

ČESKÁ POZICE: Před nedávnem jsem viděla dokument o německé choreografce Pině Bauschové a zaujalo mě, že v něm na jevišti vystupují i starší tanečníci. Je to v prostředí současného tance obvyklé?

NATAŠA: V souboru, ze kterého jsme vzešli, to bylo hodně specifické. Byla tam jedna odnož se staršími tanečníky. Kombinace mladších a starších vždy funguje a je jen dobře, že toho choreografové umějí využívat. Ta forma se vyvíjí, a přestože divák na takovou podívanou není zvyklý, nás tanečníky to nepřekvapí.

VÁCLAV: Současný tanec má oproti tomu klasickému obrovskou výhodu, že v pohybu je i velká míra divadelního vnímání. Dokud je člověk soudný a má štěstí, že může spolupracovat s lidmi, kteří jej v jeho věku umějí na jevišti využít, pak může tančit skutečně dlouho.

ČESKÁ POZICE: Co v létě, během divadelních prázdnin, dělá taneční soubor?

NATAŠA: Dostali jsme se k zaslouženému volnu. Během šesti týdnů, kdy si dáváme pauzu, má každý z nás většinou pozvání na workshop s mladými lidmi ať už doma, nebo ve světě. To je naše rutina. Mimo to se budeme chtít soustředit na to, co přijde po prázdninách. Čeká nás docela hodně zájezdů, obměna tanečníků, příprava nových lidí do starých rolí, aby zapadli do kolektivu. A pak myšlenky na jarní premiéry v Jatkách78.

VÁCLAV: Ono se to nezdá, ale jak sezona začne, je najednou červen.

ČESKÁ POZICE: Kam se chystáte na zájezdy?

NATAŠA: Mimo hostování v regionech vyletíme v listopadu do Norska, po novém roce pak do Německa a Holandska. Na seznamu máme stále ještě spoustu věcí, které musíme dohnat. Je to nekonečné.

VÁCLAV: Byli jsme také přizváni k filmu Jo Stromgrena, budeme s ním natáčet jeho nový snímek. Na to se moc těšíme. A na Jatkách také uvedeme pražskou premiéru Taneční pocty ping-pongu.

420PEOPLE

Nataša Novotná a Václav Kuneš se setkali díky dlouholetému angažmá v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla, Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Ve spolupráci s českými tanečníky se snaží od roku 2007 představit současné špičkové taneční umění domácímu publiku.

Nataša Novotná a Václav Kuneš alias 420PEOPLE.

Nataša Novotná

  • Po absolutoriu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě získala angažmá v nizozemském souboru Nederlands Dans Theater 2 pod vedením Jiřího Kyliána.
  • Následně působila v Göteborgs Operan Ballet, odkud se po dvou sezonách vrátila do Nizozemska, tentokrát do Nederlands Dans Theater 1, kde spolupracovala s předními choreografy a tvůrci současného profesionálního světa.
  • Po osamostatnění a návratu do Česka založila s Václavem Kunešem soubor 420PEOPLE.
  • Získala ocenění za mladý talent – nominaci kritiků tanečního magazínu Dance Europe, je držitelkou ceny Thálie a Tanečnicí roku 2009.
  • Příležitostně se věnuje choreografii a její asistenci, je aktivní jako lektorka. Podílí se na činnosti profesní organizace Vize tance.

Václav Kuneš

  • Po jedenácti letech angažmá v Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána se v roce 2004 rozhodl pracovat jako tanečník a choreograf na volné noze.
  • V roce 2007 pak v Praze s Natašou Novotnou založil soubor 420PEOPLE
  • Small Hour, první kus, který pro soubor vytvořil, získal řadu prestižních cen a dodnes je žádanou položkou na repertoáru skupiny.
  • Mezi Kunešova další díla patří Golden Crock, REEN, Wind-up, Máj ve spolupráci s Davidem Prachařem, Mirage a z poslední doby Peklo – Dantovské Variace ve spolupráci s režisérem Janem Nebeským a scenáristkou Lucií Trmíkovou.
  • Soubor 420PEOPLE se představil na předních scénách a festivalech v Německu, Švédsku, Polsku, Mexiku, Koreji, Itálii, Španělsku, Francii a na Kypru.
  • Původně komorní subjekt se za osm let existence vyvinul v celoroční aktivitu v podobě tří premiér a téměř 40 představení za sezonu.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.