3D tisk odstartuje třetí průmyslovou revoluci

Tisk trojrozměrných objektů zamotá hlavu zastáncům copyrightu i velkým průmyslovým hráčům.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Stojíme na prahu třetí průmyslové revoluce – alespoň podle novinářů britského týdeníku The Economist. Bušení, ohýbání, řezání, šroubování a lepení těch nejrůznějších materiálů v čínských továrnách již brzy nahradí 3D tisk. Nové produkty se jednoduše vytisknou na 3D tiskárně, která vytvoří pevný objekt postupným vršením jednotlivých vrstev materiálu.

Například společnost 3D Systems reportérovi magazínu The Economist nedávno „vytiskla“ během několika desítek minut kladivo s elegantním topůrkem dřevěného vzhledu a kovovou hlavou. Schválně zkuste dnes zavolat nejstaršímu finskému výrobci nářadí Fiskars a navrhnout mu, aby vám vyrobil kladivo dle vašeho návrhu. Buď vám řeknou, že něco takového je nemožné, anebo za to zaplatíte pěkný balík. Ve Fiskarsu by museli nejprve vyrobit na základě vašich pokynů návrh a formu, následně odlít hlavu, strojově ji upravit, vysoustružit násadu a nechat to celé sestavit.

Uvést takový proces do pohybu by dávalo smysl jen v případě, že byste svými kladivy chtěli vybavit například každého Pražana. Pokud byste žádali nástroj pouze pro sebe, manželku a syna, u Fiskarsu byste pravděpodobně neuspěli. V případě 3D tiskáren však pokles nákladů, k němuž dochází růstem objemu produkce, takovou roli nehraje. Není totiž nic snazšího, než naskenovat klasické kladivo, v počítači ho upravit podle vašich představ a zmáčknout tlačítko tisk.

3D tisk v akci:

Na rozdíl od běžné tiskárny je 3D tiskárna schopna produkovat trojrozměrné objekty. Ty jsou obvykle ze syntetického materiálu (plastu), některé tiskárny mohou použít i kov, sádru, pískovec, sklo, keramiku, nebo dokonce i papír. V praxi se používá mnoho metod, jak 3D objekt vytvořit. V současnosti je ale zřejmě nejpopulárnější stavění 3D modelu od základu směrem nahoru ve vodorovných vrstvách. Pokud je tedy například objektem malý model domu, tiskárna začne od podlahy v přízemí a buduje strukturu postupně vrstvu po vrstvě až po střechu.

3D tisk původně sloužil k výrobě prototypů. Jenže s technologickým pokrokem rostly i jeho možnosti. Víc než čtvrtina všech peněz, které se dnes za tisk utrácí, slouží k financování výroby finálních produktů. V roce 2016 by to měla být polovina a více než 80 procent v roce 2020.

Když se digitalizuje svět

Takovým způsobem samozřejmě zatím „nevytisknete“ automobil ani iPhone, ale už se tak vyrábí jisté automobilové součástky anebo kryty na kalifornské chytré telefony. A dokonce i přesto, že se technologie zatím ještě nachází v dětských botičkách, většina z nás už podle The Economistu něco z 3D tiskárny vlastní. Boty například, které před tím, než šly do produkce, existovaly pouze jako 3D prototyp. Naslouchátko, jež dokonale kopíruje tvar ucha svého majitele. Anebo šperk, který vzešel z formy, jež byla vyrobena 3D tiskárnou.

Digitalizace továren bude mít stejný dopad, jaký měla digitalizace na průmysl s hudbou, filmy, fotografiemi a podobně. A již dnes lze očekávat, že se tyto změny nebudou vůbec líbit velkým hráčům. Nové technologie totiž nahrávají především malým a středním podnikům a začínajícím podnikatelům s inovativními nápady. Výroba nových produktů bude snazší a levnější než kdy před tím a společnost se pomalu bude odvracet od masové výroby směrem k produkci individualizovaných výrobků. Zatímco staré továrny masově chrlí identické produkty, továrny budoucnosti se budou zaměřovat na masovou „kustomizaci“, tedy snadnou produkci podle individuálních požadavků, kterou umožní prudký pokles nákladů na výrobu takového typu. Již dnes si můžeme například na stránkách společnosti Nike sami vybrat, jakou barvu podrážky a tkaniček bude vaše nová běžecká bota mít, zítra bychom si ji mohli sami navrhnout celou, a to ve velikosti 43,638.

Já 3D, ty 3D, my 3D

On-line již vznikají komunity zabývající se 3D tiskem, které se silně podobají Facebooku, fenomén, který britský magazín nazývá „social manufacturing“. Například newyorská společnost Quirky.com, jejíž centrála poblíž řeky Hudson je plná 3D tiskáren, zveřejňuje na svých stránkách týdně dva nové produkty. Nepracuje pro ni geniální návrhář/vynálezce trpící nespavostí, nýbrž široká internetová komunita. Princip je jednoduchý: Uživatel představí nápad, a když se dostatečnému množství lidí líbí, Quirky ho prostě vytiskne a začne prodávat. Vynálezce dostane třicet procent z prodejů, majitelé firmy zbytek. Zaslouží si to – koneckonců stáli u zrodu jakési demokratizace vynalézání a výroby.

Sociální síť 3D:

Další podobnou sociální síti pro fanoušky 3D tisku by se mohla stát služba Cubify.com, kterou tento rok založila již zmíněná společnost 3D Systems. Výhoda Cubify je, že nenabízí pouze platformu pro sdílení 3D modelů, ale rovněž domácí tiskárnu za dostupných 1300 dolarů. Co všechno jejich Cube 3D Printer dokáže vyrobit, názorně předvádí následující video:

Zásadní problém s 3D tiskem budou mít zajisté bojovníci za copyrighty. Kopírování věcí by totiž již brzy mohlo být stejně jednoduché, jako kopírování písniček a filmů. Na pomysloném budoucím Uložto 2.0 si jednoduše stáhnete 3D model figurky Hello Kitty anebo židle od Charlese Rennieho Mackintoshe, data „nasypete“ do své 3D tiskárny v garáži a vytisknete. Výsledek bude vypadat tak dobře, že 3D model okamžitě vyvěsíte na své oblíbené sociální síti a doporučíte všem svým 473 kamarádům, kteří jsou právě on-line, aby to také vyzkoušeli. Nakonec ale takovou technologií získáme víc, než ztratíme. Technologičtí nadšenci se shodují, že diskutovat v souvislosti s 3D tiskem o copyrightu je stejně nesmyslné, jako kdybychom na počátku 19. století dovolili kovářům zabránit rozvoji železnice, poněvadž se báli o budoucnost svého byznysu.

Od brýlí až po avantgardní krejčovství

Jednoho z českých pionýrů 3D tisku navštívil nedávno web Root.cz. Josef Průša pomocí své tiskárny RepRap, jež je výjimečná tím, že dokáže sebe samotnou během osmnácti hodin replikovat, již dnes tiskne úchytky na skříně, věšáky na šaty, píšťalky. Nejpyšnější je však Průša na své dioptrické brýle, které používá hlavně ve škole na přednáškách na VŠE.

Příběhem zajímavých brýlí se pochlubil šéfredaktorovi webu Petru Krčmářovi: „Došel jsem do optiky, že potřebuji skla a že obroučky si vyrobím. Oni se dost divili: ‚A to si dokážete sám vyrobit brýle?‘ Jasně, říkal jsem, budou mě stát tak pět korun a zítra vám je přinesu ukázat. Za večer jsem si navrhl vzhled a vyrobil si je,“ směje se Průša, který odhaduje, že za deset let budou takové tiskárny relativně běžné. A možnosti, jak s nimi naložit, nemají hranic. Už se prý podařilo vytisknout i funkční tranzistor. Dle Průši představuje 3D tisk bohatství bez peněz. Proč si kupovat další věci, když si je člověk může sám vytisknout?

Poněkud extravagantnější kreace pomocí 3D tisku vytváří 28letá holandská návrhářka Iris van Herpenová. V minulém roce byly jedny z jejích 3D šatů vesměs inspirované přírodou vyznamenány v soutěži vyhlašované magazínem Time mezi pěti nejlepšími vynálezy roku. Nepatří sice zrovna k tomu, co by bylo možné nosit každodenně, což potvrzují i zákazníci, mezi něž patří třeba Lady Gaga a Björk, nicméně perfektně demonstrují možnosti nového trendu. Van Herpenová se nedávno předvedla i během berlínského týdne módy. Její nejzajímavější návrhy pro jaro/léto 2012 si můžete prohlédnout v následujícím videu:

Good Bye Čína!

Dle týdeníku The Economist první průmyslová revoluce v Británii ke konci 18. století spojila roztroušené tkalcovské dílny a zrodila mechanizované továrny. Druhou revoluci zahájil v USA Henry Ford před sto lety zavedením pásové výroby a zahájením masové produkce. Obě revoluce přinesly prudký růst bohatství a soustředily lidi do měst. Třetí revoluce znamená propojení řady pozoruhodných technologií – chytrého softwaru, nových materiálů, šikovnějších robotů, nových výrobních procesů v čele s tiskem trojrozměrných objektů a řadou internetových služeb.

Nová revoluce bude mít vliv i na umístění továren. Dosud se výrobci stěhovali do zemí s nižšími mzdami, avšak náklady na pracovní sílu budou důležité stále méně. The Economist poznamenává, že západní firmy už začínají stěhovat produkci z Číny zpět do svých zemí, protože chtějí být blíž svým zákazníkům a rychle reagovat na jejich potřeby. Boston Consulting Group odhaduje, že deset až 30 procent zboží, které USA nyní dováží z Číny v sektorech dopravy, počítačů nebo strojírenství, se bude do roku 2020 vyrábět opět v Americe. Zda mezi nimi budou i kladiva, The Economist nezmiňuje, jeho novináři už to ale může být jedno. Své kladivo má. Otázkou je, zda za pár let budou ještě vědět, na co vlastně ta věc, zatraceně, byla.

stanko legracni srovnani 7:52 4.5.2012
Filias Replikátor 13:41 30.4.2012
Ufonek dlouhodobé nedorozumění 16:05 30.4.2012
Vít Pátek Ale rozumím. 8:51 1.5.2012
Ufonek "Nic praktického" 15:34 1.5.2012
Vít Pátek Nechci "laboratorní vzorky". 12:15 2.5.2012
Falkon Nightsdale Vmísím se... 17:27 5.5.2012

Počet příspěvků: 8, poslední 5.5.2012 05:27 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.